Jak vzniká  hrnek, aneb příběh pomalé a poctivé práce

Každý hrnek Bar art má svůj vlastní příběh. Nevzniká strojově na výrobní lince, ale pomalu rukama, s citem a s vědomím, že výsledkem nebude jen obyčejná nádoba na čaj, ale malý originál.

1. Vše začíná hlínou

Vyberu kvalitní keramickou hmotu, kterou nejprve propracuji, zbavím vzduchu a připravím k točení. Na hrnčířském kruhu se z beztvaré hroudy postupně rodí tvar,  hrnek získává své tělo, svou budoucí podobu. Každý kousek je trochu jiný, protože ruční práce nedovoluje úplnou dokonalou shodu a právě v tom je jeho kouzlo. Točení má více fází. Od hrubého tvaru se po zavadnutí do koženého stavu obtočí do požadovaného tvaru. Po té se vytáhne ucho.

2. Sušení a první výpal

Hrnek několik dní pomalu schne. Nesmí se uspěchat, jinak by při výpalu praskl. Když je připravený, jde do pece k prvnímu výpalu, takzvanému přežahu. Teploty kolem 900 °C jej promění na pevný, ale stále porézní „polotovar“, který čeká na další fázi.

3. Ruční dekorování a glazování – bezpečně a s atestací

Každý hrnek zdobím ručně ,štětcem, engobami, glazurami, kresbou nebo obtisky. Používám výhradně atestované glazury vhodné pro užitkovou keramiku, což znamená, že jsou bezpečné pro kontakt s potravinami, neobsahují škodlivé látky a splňují hygienické normy. Na vzhled dbám stejně jako na zdraví a bezpečnost.

4. Druhý výpal – proměna v konečný tvar

Hrnek se vrací do pece, tentokrát na teploty kolem 1200 °C. Během druhého výpalu probíhá skutečná magie, barvy se propojí, glazura se zataví, hrnek získá pevnost, odolnost a svůj finální vzhled. Po vychladnutí se teprve ukáže jeho jedinečný charakter.

Proč stojí ručně vyrobený hrnek víc než ten ze supermarketu?

Protože není jen vyrobený , ale je vytvořený. Za každým kusem jsou hodiny práce, zkušeností, ruční tvorby, materiálů, energie, dvou výpalů v peci, bezpečných glazur , atestací a hlavně cit pro detail a řemeslo. Každý hrnek je malým uměleckým dílem s duší, ne produktem z pásu.